Levicová politika vytváří morální dilema

Levicová politika vytváří morální dilema, proč? Hned to objasním na jednom případě. Jde o zahraničního občana, který šel pracovat do ČR, odpracoval si dejme tomu 3 roky a pak ztratil práci a je na sociálních dávkách (které pobírá v ČR). Proč by měla ČR  platit dávky cizinci?

Odpověď zní, protože tady pracoval a odváděl daně a pojištění. Oukej, ale co když nenajde práci a dva roky bude pobírat dávky a tím vlastně sebere víc, než do systému odvede. To už logiku nedává. Má se tedy vyhnat? Ne není to morální (a kdo by ty částky odvedené a neodvedené vlastně zkoumal). Nemá se vyhnat? Ne, je to neekonomické. Přitom by vše vyřešilo soukromé pojištění. Všude na světě – kolik sis naspořil, tolik si můžeš pak odčerpat. Dávky si bereš z toho, co si vlastně v pojišťovně naspoříš. Nyní totiž to je tak, že bohatý člověk hodně odvede, ale v důchodu tolik nevybere (jelikož jiné dávky než důchod nebere). Flákač, co nechce pracovat jenom bere. V tomto by se ovšem nemělo uplně generalizovat. Mohla by nastat situace, že by někdo chtěl prcovat a nemohl by – postižení. Invalidní důchody by měly být zachovány, nebo placeny zdravotními pojišťovnami (zrušení odvodu sociálního zabezpečnění by se mohlo víc vybírat na zdravotním).

Původně jsem chtěl napsat, že stát by neměl cizinci vyplácet dávky, ale po zvážení toho, že vlastně odváděl peníze a, že vlastně si třeba tu už zvykl a domů se nechce vrátit, ….tak jediný spravedlivé řešení je soukromé socální zabezpečení, kde by si lidi sami spořili na důchod apod. Stát by nic nepřidával.

Jak je to nyní dejme tomu, že berete 20 000 korun. Abychom věděli, kolik odvádíme, musíme brát superhrubou mzdu (to co za vás zaměstnavatel zaplatí). to je tady 26 800 kč. Měsíčně tedy odvedete na sociálním zabezpečení 1 300,- za sebe a 5 000,- za vás odvede zaměstnavatel. To je 6 300,- Měsíčně. Vynásobme to 12 a vyjde nám, že ročně člověk odvede státu 75 600. Vynásobme číslo 35 (po takovou dobu musíte pracovat, abyste měli nárok ve stáří na důchod).  Vyjde nám 2 646 000. Důchod je nyní dejme tomu kolem 10 000 měsíčně (přesné číslo nevím, ale v těchto relacích se to pohybuje, dal jsem 10 000 aby se to lépe počítalo) – to je 120 000 ročně. Vydělme 2 646 000 roční důchodem a vyjde nám, že nám tento důchod vyjde na 22 let. Důchodový věk začíná v 65. 65+22 = 87 – podle ČSÚ je to asi 1% procento obyvatelstva (nad 100 000) . Tohoto věku se drtivá většina lidí nedožije. Těchto 100 000 lidí by se muselo řešit individuálně. U těch, kteří se dožívají déle je pravděpodobné, že mají vyšší vzdělání a měli vyšší příjmy, než 20 000Kč ročně.

Ovšem stávají se i výjimky. Jedna možnost mě napadá, ale zase by to nebylo úplně svobodné. Stát by nařídil, aby se dávaly peníze do takových pojistných produktů, kde by nikdo neměl nárok na vrácení pojištění, pokud by zemřel (dědici atak). Takhle to funguje vlastně dnes. Něco odvedete na sociálním zabezpečení a to, co máte navíc vlastně už nikdy neuvidíte.  Tím by se uvolnily prostředky pro výplaty právě těmto 100 000 lidí.

Pokud bychom to chtěli řešit formou státu – aby od tohoto věku je platil stát, tak výdaje na 100 000 lidí by bylo 12 mld ročně + administrativní náklady (počet lidí * kolik lidé vydělají) – což není úplně málo.

Další možnost by bylo, si koupit za peníze, které člověk získá (těch 2 600 000), nemovitost třeba byt na kraji Prahy a ten potom za 9 000 + energie pronajímat. Byl by to stálý příjem, ale zase práce s tím a práce se sháněním nájemníků. Super by na tom bylo to, že nemovitost by mohl kdykoliv prodat a peníze tím získat zpátky.

Je tedy několik řešení. Osobně by se mi líbila asi ta poslední možnost…no prostě aby člověk na důchod dostal byt :). V případě smrti by ho někdo zdědil … nebyl by pak problém s bydlením. Otázkou je, jestli by to bylo udržitelné a jestli by bylo tolik bytů (v této cenové relaci) a jestli by pak neklesly ceny nájmů. Problém by bylo, kdyby nájemníci důchodci neplatili. Proto bych zavedl možnost, aby po nedodržení termínu mohl důchodce vykázat nájemníky z domu ze dne na den.

Opomněl jsem zdůraznit, že by to bylo víc než ty 2 600 000 přičíst musíme úroky a poté i něco, co přidá pojišťovna (závratný částky to nebudou, ale aspoň něco). V případě, že si pak člověk vybírá peníze po 10 000, tak se ten zbytek stále úročí. Dále, že se ze sociálního zabezpečení neplatí pouze starobní důchod, ale i třeba dávky v nezaměstnanosti, v hmotné nouzi apod.. Takže by lidé měli opravdu motivaci pracovat, protože vyčerpat si peníze na důchod již v době aktivního věku…

Super by i bylo, že každý by se mohl rozhodnout sám, kdy půjde do důchodu, nebylo by to na rozhodnutí státu. Invalidní důchod bych začal vyplácet ze zdravotního pojištění (které by se muselo zvýšit) a nemocenská…u té sám nevím. Jestli hradit z naspořeného, zdravotního nebo jen zaměstnavatel. V případě pracovního úrazu asi zaměstnavatel, v případě cizího zavinění ze sociálního, toho, co to zavinil a v případě, že si to člověk udělal sám tak ze svého sociální. A v případě, že je to nějaká nemoc, tak ze zdravotního. Kdo by to ale posuzoval….

Dobře by se vypočítával i vdovský, vdovecký důchod – prostě to, co zbylo po manželovi/manželce jde na vdovecký důchod (třeba by si z toho mohl stát ukrojit 1/3 aby nebyl tak vysoký a zbylo něco na provoz třeba dětských domovů).

Dalším problémem by byli studenti, kteří by neměli nic naspořeno, věčně nezaměstnaní a bezdomovci. Ti by podle toho systému neměli dostat vůbec nic.  O studenty by se dokud něco nezískají se měli postarat rodiče (je to tvrdý, ale proč stát – stát se nemá starat, starat se má rodina). Pokud rodinu nemají, tak nevím, kde brali dosud peníze na jídlo, ubytování atak. Pokud z prospěchového stipendia, tak by se měli hlásit na doktorské studium.

Stát by těmto lidem mohl poskytnout bezúročnou půjčku, kterou by poté spláceli s tím, že kdykoliv by městský úřad potřeboval pomoc s nějakou prací (úklid silnic apod), tak by museli pomoci. Pokud by ji nezačali splácet do 2 let, tak by si je pozvali (státní správa sociálního zabezpečení by se zrušila, tak by nebyla třeba) na úřad práce, a pohrozili zvýšením úroků. Ty případy, kdyby stát nevybral od nikoho zpátky ani korunu do 5 či 10 let, tak by ho mohli zavřít např. za okrádání státu.

Pokud by existoval nějaký centrální registr prací, co je třeba udělat, tak by nezaměstnaní mohli pracovat třeba místo úklidových firem. A poté by si na ty dávky vlastně vydělávali vlastní prací. Takový systém by mohl znamenat to, že městský úřad by si plánoval úklid ulic někde v tu a tu dobu. Nezaměstnaní by byli nuceni chodit každý týden na úřad práce, kde by jim bylo sděleno, kde kdy mají být. Nepřítomní by se zaznamenávaly  – jak na nepřítomní na “poradě” (promlouvalo by se ke všem najednou, ne ke každému zvlášť), tak nepřítomní při vykonávání prací. MÚ by tímto ušetřil za úklidové firmy a platil by jen pár vedoucích, co by dohlíželo jestli ostatní pracují a zda nekradou nářadí.  Něco podobného bylo myslím zrušeno, že lidé prý tak byli nevolníci. Ale jakýpak nevolníci – chceš peníze, tak pracuj. Zaměstnanci ve firmách také nejsou nevolníci.

Levicová politika vytváří morální dilema 5.00/5 (100.00%) 1 vote
Share the joy
  •  
  •  
  •  

About Václav Veselka

Jmenuji se Václav Veselka a jsem absolventem oboru "Informační systémy a technologie" na VŠE. Pracuji v internetovém marketingu. To, co dělám, mě baví, jelikož se zajímám o většinu věcí okolo webu, takže něco umím z HTML, CSS, jQuery, PHP. Rád mám fotbal a miluju Spartu.

Leave a Reply

Your email address will not be published.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>